maud.cz

OSTROVNÍ DŮM

FVE OSTROVNÍ SYSTÉM BATERIE REGULACE NABÍJENÍ TOPENÍ A VĚTRÁNÍ AKUMULAČNÍ NÁDRŽ FOTOGALERIE STAVBA DŮM DETAILY
tel.: (+420) 777 316 340
e-mail: maud@maud.cz
www.maud.cz

Ing. arch. Pavel Fojt
ATELIER MAUD s.r.o.
Kafkova 30
Praha 6 Dejvice
PSČ 160 00

Akumulační zásobník.

Jak jednoduše postavit stratifikační zásobník topné vody.

Jednou z věcí, se kterou jsem v našem domě opravdu spokojen je akumulační nádrž. Skutečně funguje jako stratifikační zásobník a zvyšuje komfort topení.

Stratifikační zásobník je nádrž, kde se ukládá teplá voda ve vrstvách tak, že u hladiny je voda nejteplejší a u dna nejstudenější. V tomto stavu voda setrvává v každé nádrži, protože se s rostoucí teplotou roztahuje a je tedy lehčí a plave na studenějších vrstvách. Problém nastává, pokud z nádrže chcete vodu odebírat a nebo ji do nádrže přidávat, protože proud vody nádrž rozmíchá.
Aby se tomu zabránilo je potřeba přivádět a odebírat vodu malou rychlostí a pokud možno ji dopravit do správné teplotní vrstvy.

Promíchání vody je nežádoucí, protože pokud například potřebujete vodu o teplotě 50 stupňů, tak je rozdíl jestli musíte natopit na tuto teplotu celou nádrž a nebo jen vrchní vrstvu vody. Vrchní vrstva se ohřeje v řádu minut, ale ohřát celou nádrž trvá hodiny.

A nebo pokud je v celé nádrži voda o teplotě 50 stupňů a odebíráte ji, tak při správně fungující stratifikační nádrži je v horní části stále k dispozici voda o teplotě 50 stupňů, a pouze směrem ode dna přibývá vracející se studená voda. Proto je možné odebrat prakticky celý objem nádrže vody 50 stupňů teplé. Pokud by se voda v nádrži promíchávala s vracející se studenou, tak s odebraným množstvím teplota klesá a vody o teplotě 50 stupňů jde odebrat jen zlomek celkového objemu.

Pří návrhu domu jsem se rozhodl takovou nádrž postavit.

Vlastní nádobu jsem získal ze zrušené továrny. Je z nerezu o síle 4 mm a tak doufám, že mne přežije. Má objem okolo 4500 l a proto se osazovala jeřábem ještě před realizací stropů.
Nádrž má tvar válce o průměru 160 cm, dno je kuželové s odtokem v nejnižším místě. Horní strana nádrže se částečně odklápí a proto není tlaková.

Pohled na nádobu po jejím osazení v době hrubé stavby. Nádoba je pro jistotu osazena do snížené části domu. Pokud by nádoba praskla, tak se horká voda nerozlje po domě, ale zůstane jen ve snížené technické místnosti.

Protože je náš dům ostrovní, tak jsem chtěl, aby kotel z bezpečnostních důvodů mohl pracovat i bez elektrického proudu. Proto je kotel s nádobou spojen samotížně nerezovými trubkami o velkém průměru.

Schema stratifikačního zásobníku topné vody.

Aby nádoba pracovala jako stratifikační je třeba do nádoby vložit systém, který to umožní. Na internetu jsem se setkal se dvěma principy řešení:

U velkých nádob se umístí do různých výšek řada ventilů a ty se potom otevírají podle potřeby. Tento způsob na mne byl příliš složitý.

Druhou možností je umístit do nádoby svislé potrubí, do kterého se přivádí voda a ta sama podle své váhy proudí do příslušné vrstvy nádoby. Je zase několik způsobů, jak se voda z trubky ve své vrstvě dostane.

Já zvolil nejjednodušší možné řešení, které jsem viděl vyfocené na internetu. Svislou trubku jsem sestavil z řady plastových T kusů používaných na kanalizaci. Ze svislé trubky jdou tak pravidelně odbočky do jednotlivých vrstev zásobníku. Neřešil jsem žádné zpětné klapky, jen jsem trubku umístil od hladiny ke dnu a do trubky zaústil všechny přívody u kterých jsem předpokládal potřebu vody stratifikovat.

Do stratifikační trubky jsem neumístil přívod od kotle, protože při samotížném provozu se voda v kotli vždy ohřeje tak, aby zůstávala v horní vrstvě nádoby.

Myslím, že je vše dobře vidět na schematu.

Do nádoby jsem ve skutečnosti zaústil vývodů daleko víc, abych měl i v budoucnosti možnost cokoliv napojit. Všechny vývody jsem zakončil kulovými ventily. Zároveň jsem do nádoby u dna, hladiny a ve třech úrovních mezi tím umístil zaslepené trubičky na tepelná čidla, aby se dal sledovat průběh teplot.

Nyní již stačilo nádobu obestavět příčkou z ytongu a prostor okolo ní pečlivě vyplnit minerální vatou a doufat, že bude pracovat jak má.

Ještě bych rád podotkl, že topný had na ohřev teplé vody v té podobě jak jsem ho realizoval není ideální, protože ochlazená voda okolo trubky se nedokáže dostat do své chladnější vrstvy, ale ochladí vodu v horní vrstvě. Čistější řešení by bylo ohřívat vodu ve výměníku vně nádoby a ochlazenou vodu zavést do stratifikační trubky. Průtočný had byl jednodužší a množství teplé vody není tak velké, aby zásadně ovlivnilo celý zásobník.

Ještě plánuji připojit solární ohřev od vakuových trubicových kolektorů - výměník je již ve schematu zakreslen. Původně uvažovaný výměník ohřívaný výfukovými plyny od elektrocentrály jsem zkoušel, ale zavrhl především pro jeho zanášení kondenzátem a sazemi.

Od napsání první části textu uplynul více jak rok a v systému topení jsem mezitím provedl několik zásadních změn:

Největší změnou je připojení dvou solárních trubicových vakuových kolektorů. Připojil jsem je na začátku loňského léta a mám již proto roční zkušenost s provozem včetně zimy.

Schema stratifikačního zásobníku s připojenými solárními panely.

Oproti původnímu plánu jsem kolektory připojil systémem "drain back". To v praxi znamená, že pokud stoupne teplota v kolektorech nad zadanou teplotu, tak se sepne čerpadlo, které začne čerpat vodu ze stratifikační nádoby do kolektorů na střeše. Čerpadlo pracuje dokud teplota vody odcházející z kolektorů neklesne pod nastanenou vypínací teplotu. Potom se čerpadlo vypne a voda z kolektorů samospádem odteče zpět do nádoby a čerpadlo čeká do dalšího zvýšení teploty.

Pokud tedy nesvítí slunce jsou kolektory suché. Není třeba nemrznoucí směs, odpadá výměník a tlaková nádoba a vše je podstatně jednodušší.

Do okruhu kolektorů je potřeba vložit zavzdušňovací nádrž, ze které se při vypouštění vody nasává vzduch a při napouštění se okruh přes ní odvzdušňuje. Průtok vody při vypouštění z kolektorů (čerpadlo se vypnulo) jsem omezil škrtícím ventilem, aby nerozmíchával vodu v nádrži. Dále jsem přiškrtil průtok vody při čerpání tak, aby kolektory stačily vodu ohřát a čerpadlo pokud svítí sluníčko se příliš nevypínalo.

Já mám nastavenou spínací teplotu na 70ti stupních a vypínací okolo 50ti. Čerpadlo nepracuje nepřetržitě, ale jen periodicky. Výhodou je, že z kolektorů jde vždy voda teplejší než 50 stupňů a proto natápí vždy nejvyšší vrstvu nádrže a její teplota je dostatečná na ohřev teplé vody v domácnosti. Původně jsem ještě uvažoval o řízení průtoku čerpadla podle teplot, ale zůstal jsem u popsaného systému, protože funguje.

Kolektory zcela postačují natápět nádobu po celé období mimo topnou sezonu. V zimě také trochu přihřívají, ale jejich význam v porovnání s kotlem je jen okrajový.

Při realizaci jsem narazil na dva zásadní problémy:
Prvním bylo zjištění, že u jednoho kolektoru jsou napojení vody z horizontální trubky u horního okraje a trubka je i po vypuštění více jak z poloviny plná. Proto jsem z obavy z poškození ledem vývod na jedné straně převrtal do spodní části trubky, aby všechna voda odtekla.

Druhým problémem bylo použití nerezového husího krku na celé rozvody. Při napouštění a vypouštění v záhybech trubek zůstávaly vzduchové bubliny a ty měly takový odpor proti průtoku, že systém prakticky nefungoval. Řešením bylo nahrazení husích krků měděnými letovanými trubkami. Nebezpečí rozletování vysokou teplotou v systému v mém přípedě nehrozí, protože systém je beztlakový, takže voda může mít max. 100 stupňů a přehřátí celé nádoby je prakticky nemožné, což roční provoz potvrdil.

Další změnou bylo nahrazení běžného oběhového čerpadla topení úsporným čerpadlem VILO. Toto čerpadlo má displej a na něm je uveden aktuální příkon a celková spotřeba. Za celou zimní sezonu spotřebovalo jen 21 kWh. Předešlé čerpadlo nemám tak přesně zmapované, ale odhaduji že jeho spotřeba byla pětinásobná. Pro nás to bylo podstatné snížení spotřeby v nejnepříznivějším období.
maud.cz

OSTROVNÍ DŮM